Výměna vizitek

Petr Pavel šel do práce stejně jako každý jiný den. Cestou si koupil kafe a švýcarku, protože snídani ráno zase nestihl. Čepici si stáhl níž do čela a po známých ulicí pokračoval víceméně automaticky, co by ho taky mohlo překvapit. Byl pátek, a tak přemýšlel, co o víkendu podniknou s Ilonou.

 
I Jakuba Kubu, který se nastěhoval do této čtvrti jen pár dní zpět, dneska čekala cesta do práce. Jeho první. Neznal to tu, nechtěl tady bydlet, ale jeho manželka měla jiný názor. Bohužel už o něm nediskutovala s ním.

Zatímco Petr byl veselý chlapík, co se nebral příliš vážně, rád vtipkoval a měl široký okruh přátel, Jakub teď zažíval horší období a chtěl být hlavně sám. Jedno ale měli společné – rádi si po práci zašli na pivo. Petr měl oblíbenou hospodu na rohu svého domu, Jakub se v ní dnes objevil poprvé. Byla to putyka čtvrté cenové a právě v takové doufal, že se alespoň na chvíli stane neviditelným a v klidu si vypije své pivo.

Nepovedlo se. Jediné volné místo právě u jeho stolu hned po příchodu zmerčil Petr a už odsouval židli. V dobrém rozmaru objednal dvanáctku pro oba a ujal se konverzace. Zpočátku mluvil o sobě, ale Jakuba brzo překvapilo, jak i jemu dokázal rozvázat jazyk. Ukázalo se, že si vlastně rozumí. Oba rádi cestovali. Petr chodil na lekce angličtiny, aby se mohl ucházet o lepší post. Jakub angličtinu vyučoval.

Když se později Petr s peněženkou zvedl od stolu, aby šel zaplatit na bar, v rychlosti zavadil loktem o parapet za sebou a vysypal si obsah peněženky na stůl. Jakub jeho doklady, bankovky a věrnostní karty jen letmo přelétl očima a víc jim nevěnoval pozornost. Pak se zarazil a mlčky se zaměřil na barevnou vizitku, která ležela pod Petrovou dvoustovkou.

<< Ilona Kubová, lektorka angličtiny. Anglicky naučím i vás >>

Naprázdno polknul a před očima se mu udělalo černo. Vyběl ven na čerstvý vzduch a hlavou už mu začaly létat kusy skládačky, kterou poslední dobu žil. Ilona se mu doma přece zmínila, že má nového studenta. Nejdřív o něm mluvila často, i protože si rychle navýšil počet týdenních lekcí. Pak o něm už nemluvila vůbec, zato přestávala trávit čas doma. Sotva se míjeli, večer chodila pozdě. Jakub nevěděl, co dělá, ale byl tak unavený z práce, že byl upřímně rád, že má svůj klid.

Když se jednou ze svého popracovního piva vracel domů později i on, zdálo se mu, že kšiltovka v předsíni tam nějak nepatří, ale jistý si nebyl. Tohle by věděla Ilona, o to se Jakub nestaral a svému podezření nepřikládal sebemenší váhu. Jak rychle přišlo, tak taky odešlo, ostatně hned jak zapadl do ložnice a tvrdě usnul.

Ale teď jasně viděl, jak ta čepice v chodbě vypadala. A taky kdo jí měl na hlavě.

Petr se za ním hnal ven před hospodu s nechápavým výrazem. Jakub měl ale dost. Vytáhl před Petrem svou peněženku, z ní svou vizitku a mrsknul ji po Petrovi. Spadla na zem. Petr se ohnul, aby jí sebral, a tak už ani neviděl, že Jakub odchází. Nerozuměl ničemu. Podíval se na vizitku a poprvé za celý den mu nebylo do smíchu.

<< Jakub Kuba, lektor angličtiny. Anglicky naučím i vás >>